Reklama
 
Blog | Jiří Zlámal

Lidské divadlo

   Toulám se po světě, potkávám spousty lidí a mám z toho radost, protože lidé jsou pro mě zajímavý. Jak charakterem, tak i tím, že každý z nás je herec na divadelním pódiu, který hraje určitou roli. A tato divadelní hra nesoucí jméno Život nemá žádného režiséra, který by ji udával směr. Režisérem jsme my, všichni.

   Jsem smutný. Melancholická hudba mi hraje do uší, dívám se z okna ven, kde už začíná jaro, keře kvetou, stráně jsou plné barevných květin, které propůjčují vzduchu tu pravou jarní vůni, ale i přes tyto všechny pozitivní události (alergici prominou) se nacházím v těžkém podzimu, kde jsou moje tváře bičovány deštěm jako koník na Velké Pardubické. Zasloužím si to. Strašně moc. Nevíte proč?

   Pro každého z nás je to pouť životem, pro někoho strnitější, pro někoho méně. A já jsem si na mou cestu zasadil spoustu ostružiní, jelikož zastávám názor, že čím strnitější, tak i zajímavější cesta. A vím, ze občas se o to ostružiní píchnu a bude to bolet, ale zase na druhou stranu si občas můžu utrhnout sladkou ostružinku, kterou si vychutnám kousíček po kousíčku a bude mě nabíjet sebevědomím, euforií, radostí, hrdostí a směsicí těch nejpříjemnějších pocitů, které může lidský tvor jen vnímat.

   No, ale počkat. Co když v té sladké ostružince je schovaná včela? To si člověk napřed vychutná ostružinu a z ničehonic přijde podraz? Nemůžu to nazývat podraz, to ne, to se omlouvám. Přijde něco nečekaného, samozřejmě i bolestivého, co člověka překvapí. A vy to nečekáte. Jste zmatení. Ale nemáte právo nadávat. Můžete to rozebírat, snažit se hledat řešení, jak danou včelu (problém) vyřešit. Proč nemůžeme nadávat? Protože to ostružiní tam nevyrostlo jen tak, my jsme si ho přece sami zasadili. Každý z nás si zasadil na svou cestičku nějaké to ostružiní. A můžete se snažit svoji cestičku opečovávat, aby se vám po ní dobře chodilo. Ale nesmíte zapomenout, že ostružiní je divoká rostlina. A bude si občas dělat to, co chce ona. Můžete si vzít do ruky samozřejmě nůžky, aby jste mohli ve své pouti pokračovat bez škrábnutí, ale i během kosení se alespoň jednou píchnete.

Reklama

   Neznamená, že když je člověk skromný, tak že jeho cesta nebude strnitá. On totiž i ten vítr občas může zavát nějaké to semínko ostružiní na vaši cestu a vy s tím nic neděláte. Když budete skromní a nebudete si pěstovat zbytečně keříky jen proto, aby byl váš život zajímavější, tak je tady mnohem menší pravděpodobnost, že spolknete nějakou tu včelu. Taky bych chtěl být skromný. Ale už je pozdě. Keříky na mé cestě už prožívají jarní puč a rostou. A rodí spoustu ostružin. Nějaké jsou plné včel. Proč jsem jich zasadil tak mnoho? Ale stejně budu v tom pěstování pokračovat. Divíte se proč? Protože se už těším na další sladkou ostružinu. Nějací lidé jsou fakt nepoučitelní.

  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama