Proč jsem vůbec do Anglie odjel? V České republice už jsem pomalu začínal cítit stereotyp, i zaměstnání, které jsem měl, nebylo podle mých představ. A tady v tom rozpoložení mi jeden můj dobrý kamarád navrhl, ať odjedu do Anglie. Martin, tak se jmenuje ten kamarád, tam už v té době působil dva roky a do jisté míry byl spokojený. Měl tam pronajatý dům, kde bydlel s jeho přítelkyní a dalšími dvoumi kamarády a byl tam jeden volný pokoj pro mě a pro mou přítelkyni. Do Anglie jsme s přítelkyní odletěli o letních prázdninách a při cestě nás doprovázel Martin s jeho holkou, kteří byli v té době v ČR na dovolené. Takže jsme byli ošizeni o bloudění na letišti a o podobné patálie. Bydlíme v Crawley, což je celkem nehezké městečko pod Londýnem a součástí Crawley je letiště Gatwick, takže jsme to měli z letiště domů deset minut. Po příjezdu domů už byl pro nás nachystán pokoj a cítili jsme se jako v hotelu Hilton. No prostě stoprocentní servis. Tímto chci jen říci, že začátky byli více než jednoduché a byli jsme uštědřeni spoustě nepříjemností, jako je hledání podnájmu atd.
Na škole jsem se učil angličtinu snad osm let, tak jsem si myslel, že komunikace bude bez problémů, ale byly to jen domněnky. První měsíc, když někdo na mě promluvil, tak jsem byl ztracen, a musel jsem využívat překladatelských služeb Martina, který se nikdy před tím anglický jazyk neučil. V těchto chvílích jsem si říkal, k čemu jsem se anglicky vůbec učil, když člověk, který se AJ neučil zvládá komunikaci lépe než já s maturitním vysvědčením. Byl jsem schopen mluvit, ale ne reagovat. Naštěstí po měsíci jsem se aklimatizoval a už to bylo jen lepší a lepší.
První zaměstnání, které jsem dostal, byl post zahradníka. Každé ráno jsem přijel na firmu, naložili jsme do dodávky sekačky a ostatní potřebné nástroje a jeli jsme pracovat. Na firmě bylo kolem deseti zahradnických týmů a každý tým měl určené zahrady, které se v pravidelných intevalech udržovali. Počínaje sekáním trávy a keřů až po občasnou výsadbu stromků. Toto zaměstnání jsem si velice užíval, jelikož jsem v CR pracoval jako pokladní v obchodě se sportovním zbožím a tam jsem umíral nudou. Teď jsem každý den jezdil po jižní Anglii a Londýně, navštěvoval spousty zajímavých míst a skoro každý týden pracoval s někým jiným, takže zákonitě má zatrpklost ze stereotypu v ČR byla ta tam.
O Angličanech se říká, že si nikoho moc nepouští k tělu a že nejsou zrovna moc kamarádští. Nevím, jestli jsem měl štěstí, ale já jsem žádné problémy neměl. Samozřejmě jsem občas narazil na nějakého vola, ale to není záležitost jen Anglie, to je bohužel globální problém. Angličané nemají rádi cizince, ale jen ten typ cizinců, kteří nepracují, sedí doma a berou podporu. Také u nás na firmě nebyli zrovna moc oblíbeni Poláci, ale to zase byla skupina Poláků, kteří vůbec nemluvili anglicky. A tomu já rozumím, že když má Angličan pracovat s Polákem, musí mu Polák rozumět, protože když s někým pracujete celý den a nemůžete si pokecat, koho by to neštvalo, že? Pokaždé, když jsem se bavil a Angličanem, hned poznal, že nejsem rodilí mluvčí a první otázka byla:"Are you Polish?" A je pravda, že Poláků je v Anglii nepočítaně a že jedna anglická banka komunikuje s klienty ve dvou jazycích, buď anglicky nebo polsky. Občas se vyskytnou i nějaké dopravní značky v anglickém i polském jazyku.
Já jsem si osobně rozuměl více se staršími Angličany než těmi mladšími. Mladí jsou už zase jiná skupina lidí, která se baví vskutku nebezpečnými a hloupými záležitostmi. Od pouličních závodů až po krádeže. Většina Angličanů stále říká Czechoslovakia a když jim řeknu, že Czechoslovakia neexistuje, argumentují tím, že se to tak učili před třiceti lety na škole. Chybí jim všeobecný přehled, to je ten problém. Nicméně jsem teď nastoupil do skotské firmy Trespass a manažer mě zaskočil jeho znalostmi o České republice. Pocházím z Olomouce, tak hned na mě vyvalil Sigma Olomouc, což je fotbalový klub, ale to zase nemusí být tak překvapující, jelikož Angličané milují fotbal. Co mě zaskočilo, když mi začal vyprávět o Janu Palachovi a o tom, jak se upálil, to jsem fakt musel smeknout klobouk.
Za ten rok, co jsem tady, libra oslabila vůči koruně o nějakých 13 korun, takže co se týče financí, už to tady není to, co bývalo. Ale já jsem naštěstí měl více důvodů než peníze. Chtěl jsem poznat novou zemi, nové lidi, zdokonalit si angličtinu, a to se mi všechno splnilo, takže já jsem šťastný.
P.S Chystám seriál o místech, které jsem navštívil. Takže se můžete těšit na Londýn, Cantrebury, Oxford a mnohem více včetně fotografií.